Vážené dámy, vážení pánové, děkuji Vám jménem Gerontologického institutu, že jste si udělali čas na výstavu Slzy, které svět nevidí. Vítáme Vás v prostoru, který je plný trápení.

Proč jsme Vás sem pozvali? Chceme Vás poprosit, abyste pomohli těm starším z nás, kteří se trápí. Napovíme Vám, jak jejich bolest vypadá, ať už je zjevná, nebo skrývaná.

Víme, že kolem nás jsou oběti násilí. Zjistili jsme, že každý třetí člověk starší 65 let má nejméně jednu zkušenost se zneužívání nebo špatným zacházením. Někteří i opakovaně. Ale také jsme zjistili, že 76% obětí o tom s nikým nemluví.

Nikomu to neřekli. Mají strach z pomsty, nechtějí poškodit pověst rodiny, obviňují sami sebe, nechtějí rozhněvat své pečující, ale také, a v nemalé míře, nevěří, že jim někdo pomůže. Bývají uzavřeni do svého trápení.

Dokážeme jim nabídnout pomoc? Dokážeme říct nahlas, že porušování jejich důstojnosti je zlo? Že týrání slabších, zranitelných se nesmí dělat!

Na náměstí Václava Havla je 16 figurín. Byly vyrobeny pro módní reklamu. Dnes na nich nevisí slušivá oblečení. Jsou nahé. Napodobují těla žen a mužů, vzpřímená, štíhlá, dokonalá, plná zdraví. Unifikovaná krása mládí. Bez šrámů vytvarovaných životem. (Nevzpomínám si, že bych někdy viděl figurínu, která by představovala krásného starce.) Nemají obličeje, nemají vrásky, chybí jim oči, kterými bychom mohli nahlédnout do jejich duše, poznat radost, bolest, myšlenku. Jsou to ženy a muži NIKDO. Tak jako jsou neznámí staří lidé, na které zapomínáme, protože je nevidíme, i když jsou to něčí rodiče, prarodiče, možná í kolegyně, kolegové, možná jsou to lidé, které potkáváme v metru, tramvaji. Často ze svých obydlí nikam nevycházejí, a když, tak je vídáme zahalené do nenápadné, šedi. Nechtějí svým trápením obtěžovat. Bývají to starci, jejichž příběhy jsou zapomenuté, neviditelné, neslyšitelné. Tak jsme je na figuríny napsali.   

Pomůže 16 figurín alespoň narušit tabu o týrání starších lidí? 

Jak vypadá trápení? Jak vypadají slzy, které svět nevidí? Proto jsme oslovili umělce, aby stvořili slzy v dlani, bolest i němé volání o pomoc. Výsledky jsou kolem nás. Pozoruhodné je, že ze 17 autorů vizuálních děl je 12, kterým ještě nebylo 25 let.

Přáli bychom si, aby tato díla i příběhy bílých figurín nás inspirovaly k činu.

Týrání starších lidí je celosvětový problém a Gerontologický institut, respektive ŽIVOT 90 se mu věnují už 18 let. Česká republika má v oblasti řešení týrání starších lidí oproti vyspělým státům výrazné zpoždění. Situace se zlepšuje. Před několika lety se toto téma dostalo do vládní agendy. A probírá se stále častěji. Už máme oficiální českou definici. Na ministerstvu práce a sociálních věcí připravujeme zákon o ochraně před EAN – to je zkratka Elder Abuse and Neglect, tedy „Zneužívání a zanedbávání starších lidí“.

Zároveň se setkáváme s nepochopením a tabuizováním. Česká společnost ještě nemá zažité DOST! Tj. nulovou toleranci vůči tomuto smutnému fenoménu. 

Co je třeba.

• Odmítnout tabu a veřejně mluvit o příčinách a důsledcích násilí a špatného zacházení.
• Vytvořit systém na ochranu starších dospělých před EAN, včetně prevence a nezávislého stížnostního mechanismu.
• Prosadit nulovou toleranci vůči tomuto jevu a společně s oběťmi říci DOST!

Dovolte, abych poděkoval všem, kteří ke zmírnění trápení starších osobně přispívají:

Zmocněnkyni vlády pro lidská práva Kláře Šimáčkové Laurenčíkové a její předchůdkyni Heleně Válkové, týmům projektů RESTABUS a FEANCI, které přinášejí první data o tomto fenoménu v ČR s podporou Technologické agentury ČR, týmu ministerstva práce a sociálních věcí a pracovní skupině pro bezpečí seniorů, zvláště pak Lucii Vidovićové, Janě Skalkové, Jitce Chrtkové, Ondřeji Stravovi a Janě Řehákové – Fučíkové, senátoru Lumíru Kantorovi, náměstkyni primátora Prahy Alexandře Udženija a Magistrátu hlavního města Prahy, Nadaci ČEZ, JTI, Národnímu divadlu, stavebninám DEK, WD Lux, Golf Resortu Black Bridge a v neposlední řadě Radiu Regenerace, České Televizi a Designbloku.

Všem autorům děl výstavy Slzy, které svět nevidí. Zvláštní poděkování profesorkám brněnské Fakulty výtvarných umění Barboře Klímové a Lence Klodové.

Kolegyním a kolegům ze ŽIVOTa 90.

Týmu Gerontologického institutu: Tereze Žílové, Lukáši Marečkovi, Lubici Bábkové, Henrietě Martinčové, Petru Olšovi.

Panu prezidentu Petru Pavlovi za povzbuzení do další práce.

Jan Lorman,

zakladatel z.ú. Život 90, ředitel Gerontologického institutu o.p.s.